V Africe se mi žije dobře

Jak se mi žije v Africe?

Dobře, moc dobře, dny ubíhají rychle, pořád je co dělat.

Každé ráno vstávám v 5.50, připravím si snídani a svačinu a v 6.30 začíná mše svatá v místním kostele. V 7 hodin odjíždím se sestrami autem do školy, kde strávím celý den až do 14.30, kdy končí škola. Během dne učím děti a začala jsem se učit i já, a to angličtinu. Místní učitelka mi pomáhá zlepšit výslovnost (to, že máme 23 znělých a 20 neznělých hlásek jsem se dozvěděla až tady) :). S angličtinou bojuji tvrdě, ale po měsíci je snad už pokrok vidět. 

Školský systém v Africe je úplně jiný než u nás. Škola začíná v 7.30 nástupem dětí. Učím na katolické škole, kde se den začíná modlitbou, zazpívají se písničky, učitelka řekne myšlenku na den a děti se rozcházejí do tříd v zástupu. Nemyslete si, že katolíků je tu mnoho, na celé škole jich je tak 30, ale všichni se modlí.  A pokud věří, tak nevím v co, protože kde jaká církev tu má kostel a i své přívržence.  Já děti učím katolické náboženství, ale hlavně toleranci, respektu a tomu, aby si neubližovali. Největším problémem je to, že si děti stále ubližují. Doma je bijí, tak ony zas bijí ty druhé. Přesně nevím, jaké u nich doma panují poměry, ale děti jsou rády, když je pochovám, pohladím.  Nejmenší děti jsou v Chreche (3-4 roky), v 0 jich je 30 (4-5 let) a v R jsou děti ve věku 5-6 let. Pak je 1. – 7. třída po 30 až 43 dětí, vždy A a B. Na každou třídu je jedna učitelka. Děti mají během dne dvě přestávky po 30 min. Jinak se učí bez přestávky - od 7.30 do 9.30 a od 10.00 do  12.30 a od 13.00 do 14.30 - malé i velké stejně. Děti nosí do školy každý den uniformu, mimo pátku, kdy je ve škole mše svatá; každý týden pro jiné třídy. Když je mše svatá jako slavnost pro celou školu, to pak je něco. Za měsíc tady už byly dvě.  Zkoušení, známky ani žákovskou knížku tu neznají. Píšou jen závěrečné testy po semestru, které jsou 4 za rok.

Po škole jsem začala v úterý navštěvovat Rulany (je to čtvrť Malamulele s přistěhovalci ze Zimbabwe), kde dobrovolnice Natalie se Zuzkou učí angličtinu, a já se starám o děti, kterých je tak 30 a vypadají, jak když vylezou z komína. Jazyk se tu nazývá tsonga, ale vždy, k mému štěstí, se najde někdo, kdo umí anglicky. Např. v Rulany znám z basketballu jedno děvče, tak jí řeknu, co budeme dělat a ona to dětem přeloží. Já s tsongou začínám - umím zatím jen pozdravit, poděkovat a zeptat se na jméno, či jak se máš. Každý pátek odpoledne chodím do školy hrát basketball s holkami z Rulany. V neděli odpoledne mám se sestrou Cristinou oratoř – to je odpolední program pro děti z Malamulele. Každý večer se modlíme nešpory v 18 hod., potom je večeře a slůvko na noc – jak je zvykem u salesiánů. Večer si pak každý dělá, co potřebuje. A v tomto rytmu tu běží každý den.

A co se dalšího událo tento měsíc? Měly jsme v komunitě velkou návštěvu, hlavní představenou salesiánek jižní provincie a také jsme navštívili kostel sv. Petra, kde byla pouť. Misijní neděle se nějak moc neslavila, žádný misijní průvod, jen v kostele nadpis misijní neděle. V tu neděli byly v kostele křty devíti dětí, to byla hezká zkušenost. Když děti pokřtí, odejdou s nimi ven a tam je obléknou do bílého a průvodem jdou zpět do kostela a celý kostel zpívá a raduje se. Mše svatá tu trvá tak jednu a půl až dvě a půl hodiny, ale člověku to tak nepřijde, oni se tu tak radují, že na čas nehledí.

Doufám, že i vám se daří dobře. Zima pomalu přichází a mně tu nastává teplo, teď bylo tři dny 4O stupňů a dnes se trošku ochladilo (datumově okolo 25. 11.). Hezké dny :) Olga